skokan-na-obalce
nadpis-publikace logo-Grafia podnadpis-publikace

Chtěl být hajným. Dnes vede mezinárodní týmy v jaderné energetice

Miroslav Mařík, dnes vedoucí pobočky ŠKODA JS na Slovensku, začal jako operátor, později dlouhé roky řídil provoz bloku v jaderné elektrárně Dukovany. Pak rutinní činnost zaměnil za kreativní práci v oblasti investičních projektů, kde získal velkou svobodu v rozhodování, možnost realizovat vlastní myšlenky a výrazně ovlivňovat práci ostatních členů týmů. Podílel se na realizaci unikátních projektů, které dosud nikdo nerealizoval. Musel zvládnout daleko víc, než běžný technik - neustále si osvojovat nové poznatky, rozlišovat podstatné od nepodstatného, vést lidi, umět komunikovat, a to i v cizích jazycích na profesní úrovni. Díky své práci cestuje po celém světě a spolupracuje se špičkovými firmami z východu i západu.

hajný

V dětství jsem chtěl být hajný nebo archeolog. Zjistil jsem ale, že moje představy o práci hajného se dost lišily od reality - je to víc o pěstování a těžbě dřeva než o ochraně lesa. Archeologii otvírali jednou za pár let, a tak mi táta technik poradil, že když máme jadernou elektrárnu za humny, perspektivní bude jít studovat obor energetika na VUT v Brně, který byl založen ve spolupráci s ČEZ, aby se podařilo vytipovat a připravit lidi schopné pracovat jako operátoři jaderné elektrárny. Toto povolání klade velmi vysoké nároky na psychickou odolnost, inteligenci a další vlastnosti, takže z 10 uchazečů vyhoví u přijímacích testů maximálně jeden. Zaujalo mne to.

Po ukončení školy jsem další dva roky absolvoval další specializované programy završené státními zkouškami. Poté jsem cca 10 let pracoval postupně jako operátor sekundárního okruhu, operátor primárního okruhu a nakonec jako vedoucí bloku. Je to jedna z nejlépe placených pozic na jaderné elektrárně. Jedná se o vysoce náročnou, velmi dobře ohodnocenou, avšak rutinní činnost, kterou bych po dosažení pozice vedoucího bloku reaktoru mohl bez větší námahy vykonávat teoreticky až do důchodu.

Miroslav Mařík

Výhled na spoustu let přede mnou, kdy mě už nic moc nového nečeká, mi však připadal poněkud šedivý a málo motivující. Zároveň jsem již od mládí měl touhu cestovat a poznávat cizí země, a tak jsem po těch deseti letech využil příležitosti zapojit se do projektu Obnova systémů kontroly a řízení jaderné elektrárny (šlo o náhradu původní ruské analogové řídící techniky za francouzské digitální řídící systémy). Nastoupil jsem jako specialista pro zabezpečování kvality. Technicky jsem znal velice dobře jadernou elektrárnu, ale prakticky vůbec požadavky v této oblasti kvality. V té době se jednalo navíc o oblast, kde jednoznačný soubor závazných požadavků ani neexistoval, zavádění software do ruského systému řízení jaderné elektrárny byla úplně nová věc. Hrozilo navíc velké nebezpečí, že odpůrci jaderné energie mohou tento projekt využít jako příležitost k odstavení jaderné elektrárny. Byla to zajímavá výzva, musel jsem se hodně nového naučit, také vyjednávat a prosadit své v jednání s dodavateli i se státním dozorem a jinými útvary ČEZ, které s tím neměly zkušenost. V průběhu práce na tomto projektu (a na následujících projektech, kde už jsem vystupoval i na straně dodavatele) jsem musel vytvářet a zavádět nové pracovní postupy, odpovídal jsem ve své oblasti za přípravu a realizaci velkých mezinárodních výběrových řízení; spolupracoval jsem s řadou dodavatelů z Francie, USA, Německa a Ruska; zajišťoval jsem přípravu a realizaci unikátního souboru hloubkových technických auditů – prostě spousta zajímavé práce se zajímavými lidmi (a samozřejmě i spousta cestování a příležitostí poznat jiné kultury).

Dnes se pohybuji mezi nejlepšími světovými firmami v oboru. Člověk opravdu neupadne do stereotypu, může si vybírat nové cesty, kudy dál. Nikdy jsem nezalitoval, že jsem udělal tento krok do neznáma, kde jsem opustil teplé místo a musel se učit všechno od začátku. Přineslo mi to seberozvoj, dobrý pocit z toho, že člověk dokázal to, co před ním dosud nikdo jiný, navíc jsem viděl cizí země z jiné stránky než turista. Ve stáří asi nebudu mít pocit, že jsem něco zmeškal. Jen do toho lesa se nedostávám tak často, jak bych chtěl. Možná až v důchodu. 

Přečtěte si také
DavidBrabec

Ani handicap nemusí být překážkou

U digitálních generací Y a Z se mluví o důrazu na vyvážení pracovního a osobního života, nechtějí život strávit jen prací. Žijí intenzivně a chtějí si užívat. Stejnou hodnotu jako práce mají přátelské a rodinné vztahy, osobní svoboda, cestování. Odmítají rodičovský model, kdy práce měla často přednost před rodinou. Zkoušejí podnikat, když nenajdou práci v systému, designují si ji podle svých představ. Že je to utopie? Oslovili jsme Davida Brabce, moderátora Hitrádia FM Plus, aby nám vyprávěl svůj příběh hledání práce:

Číst

JanKolmas

Studium v zahraničí? Nebojte se podat přihlášku na více univerzit!

Jan Kolmaš je 24 letý student magisterského programu letectví a kosmonautiky na Stanford University. Už na střední škole ho bavila matematika, fyzika a chemie, ale i programování počítačů, tvorba webu, plavání a filmařina. Studovat v zahraničí nebylo jeho snem, ale v předmaturitním ročníku ho k přihláškám na zahraniční univerzity inspirovali starší spolužáci. Po celoročním snažení, skládající se z psaní esejů, standardizovaných testů a zkoušek z angličtiny, shánění doporučení a posílání přihlášek, dostal nabídku se stipendiem od Yale University, kam nakonec odjel na čtyři roky studovat na bakaláře strojního inženýrství.

Číst

LubomirPressl

Lubomír Pressl, dřevorubec

Mým snem bylo pracovat venku, v lese nebo na poli. Nechtěl jsem být zavřený ve fabrice, to bych chcípnul! Šel jsem na střední odborné učiliště v Horažďovicích, obor traktorista mechanizátor. Na tuhle školu jsem úplně nechtěl jít, ale byla to práce venku, která mne těší.

Číst

MarekAudes

Jděte za svým snem

Marek Audes, general manager AccorHotels. Na SŠ jsem nebyl jsem zrovna premiant, obchodka, kterou mi vybrali rodiče, pro mě nebyla to pravé. Moje srdce asi patřilo hotelovce... Po obchodce jsem šel na pedagogickou fakultu, ale opět to nebylo to pravé ořechové, tak jsem odešel a další rok jsem přešel na VOŠ cestovního ruchu a hotelnictví. Přitom jsem měl praxi v hotelu Plzeň jako recepční. Sem jsem také nastoupil do svého prvního zaměstnání - staral jsem se o provoz a marketing. Ta všestrannost v malém hotelu byla výborný základ.

Číst

MarekTitl

Nebojíte se lidí? Zkuste to v obchodě!

Naučit se dobře prodávat přináší nejen slušné peníze, ale i radost z každodenní komunikace s lidmi. Neznamená to, že se musíte stát podomním obchodníkem a prodávat zboží od dveří ke dveřím. Obchod má v Čechách neprávem špatnou pověst, kterou mu kazí různí multileveloví prodejci či trhovci. V obchodě, ať už jako zaměstnanec či živnostník, se naučíte rozumět přáním zákazníků, vyjednávat, prezentovat, poznáte, jak funguje marketing a reklama. Dobrých obchodníků je velký nedostatek a každý druhý podnik má takovou pracovní pozici vypsanou. Můžete prodávat v realitce, v obchodním řetězci, nabízet české zboží v cizině či naopak do Čech dovážet zahraniční zboží.

Číst