Lubomír Pressl, dřevorubec
Mým snem bylo pracovat venku, v lese nebo na poli. Nechtěl jsem být zavřený ve fabrice, to bych chcípnul! Šel jsem na střední odborné učiliště v Horažďovicích, obor traktorista mechanizátor. Na tuhle školu jsem úplně nechtěl jít, ale byla to práce venku, která mne těší.
Školu jsem dokončil s vyznamenáním a měl jsem přejít do Křimic na nástavbu na mechanizátora, ale to je práce s lidmi a to jsem nechtěl, vyzkoušel jsem si to na vojně. Šel jsem proto jako těžař s pilou do lesa nejdřív jako zaměstnanec Státních lesů. Po revoluci jsem se stal živnostníkem pro práci v lese. Znamená to, že si mne firmy najímají na konkrétní lesnické práce - kácení stromů, svážení dřeva, stavba lesních školek, prořezávání cest, sázení stromků... Baví mne práce v úkolu. Nechci se honit za kariérou.
Líbí se mi na tom ta SVOBODA. Dělám podle své potřeby, nemám pevnou pracovní dobu, jsem na čerstvém vzduchu a mám klid od lidí, nemusím se s nikým dohadovat. Zadají mi práci a já ji udělám. Jsem odpovědný sám za sebe. Je zajímavé, že i když pracuji v zimě i v plískanicích, nemarodím. Ale kdykoli přijdu mezi lidi, něco chytnu. Dělám to 29 let a neměnil bych. Mám stále skvělou kondici a čistou hlavu. Žiju na vesnici v Pošumaví, mám tak čas i na svého velkého koníčka - koně a rekreační ježdění. Hodně čtu, hlavně historické romány a publikace o Šumavě. Pořád je co objevovat.
