Studium v zahraničí? Nebojte se podat přihlášku na více univerzit!

Jan Kolmaš je 24 letý student magisterského programu letectví a kosmonautiky na Stanford University. Už na střední škole ho bavila matematika, fyzika a chemie, ale i programování počítačů, tvorba webu, plavání a filmařina. Studovat v zahraničí nebylo jeho snem, ale v předmaturitním ročníku ho k přihláškám na zahraniční univerzity inspirovali starší spolužáci. Po celoročním snažení, skládající se z psaní esejů, standardizovaných testů a zkoušek z angličtiny, shánění doporučení a posílání přihlášek, dostal nabídku se stipendiem od Yale University, kam nakonec odjel na čtyři roky studovat na bakaláře strojního inženýrství.

Podle čeho jsi vybíral univerzitu, na kterou ses hlásil?

Nejprve jsem vybral země, kde bych mohl studovat v angličtině nebo francouzštině. Poté jsem vybíral školy podle kvality a podle toho, jestli dávají stipendia. Nakonec jsem se hlásil na 9 univerzit v USA, na 5 v UK, na 1 Švýcarsku a 1 v Nizozemí.

Vnímáš přijetí na prestižní univerzitu jako náhodu nebo spíš jako výsledek svého snaženi?

Spíš jako náhodu, které jsem pomohl tím, že jsem se hlásil na více škol. Z devíti amerických univerzit, kam jsem se hlásil, jsem se dostal pouze na jednu. Možná zrovna hledali jednoho Čecha do jejich mixu studentů, možná se jim líbila moje přihláška, nevím.

Litoval jsi někdy, že jsi nepokračoval na VŠ v Čechách?

Určitě ne. Domů se vracím rád a jak často to jde, ale studium v zahraničí mi otevřelo úplně nové obzory.

V čem je studium v Americe odlišné od ČR?

Za prvé přístupem ke studentům. Profesoři si nemusejí dokazovat, že jsou chytřejší než student a že jich nejvíce vyhodí, ale z mé zkušenosti jim opravdu jde o to předat znalosti a aby jich co nejvíce uspělo. Například jsou velice vstřícní co se týče e-mailů nebo konzultačních hodin. Za druhé je tu systém, kde domácí úkoly a testy mají většinou váhu 60% známky, a finální zkouška, mimochodem písemná, jen 40%. Tím je stres ze školy lépe rozložený.

Co tě nejvíc při studiu překvapilo?

Osobní přístup některých profesorů. Někteří si nechají říkat křestním jménem, jiní vás pozvou na kafe, další vám zase zavolá na mobil, když se nedostavíte na hodinu.

Musel jsi studiu něco obětovat?

Osmihodinový spánek průměrně jeden víkendový den týdně.

Změnila tě Amerika? Pokud ano, v čem?

Poznal jsem novou zemi, udělal si přátele, zlepšil si jazyk a naučil se spoustu nových věcí. Také jsem si zlepšil sebedůvěru a ujistil se, že si dokážu ve světě poradit.

Přivydělával sis při studiu? Jaké nároky mají američtí zaměstnavatelé?

Během bakaláře jsem vystřídal pár prací v rámci univerzity. Učil jsem plavání, dělal jsem plavčíka, opravoval počítače a pomáhal v designovém centru. Na magistru jsem k tomu přidal výzkumné a asistentské pozice. Zaměstnavatelé obecně předpokládají spolehlivost a oceňují iniciativu.

V čem ti pomohla praxe?

Většina předmětů je teoretická, ale některé jsou praktické ve formě projektů. Tyto předměty, dohromady s různými studentskými projekty a letní praxí mi pomohly získat praktické dovednosti, které jsou relevantní pro kariérní vývoj.

Co bys doporučil těm, kteří by chtěli v Americe studovat?

Nebát se neúspěchu a zkusit to. Vzít to vážně a začít sbírat informace. Pokud máte zájem o studium v USA tak určitě doporučuji Fulbrightovu Komisi v Praze.

Další mé postřehy najdete na blog.kolmas.cz. Píšu ho už šest let.